Retence vody v krajině

Liberecký kraj, zejména v oblasti kolem Jizerských hor, bývá tradičně považován spíše za deštivý a chladnější region. V posledních letech se však mění klima i zde. V zimě ubývá sněhu, v létě přicházejí vlny veder a období sucha se objevují čím dál častěji, už i na jaře a na podzim. V důsledku změny klimatu roste průměrná roční teplota a mění se i charakter srážek – namísto vytrvalého „jizerského mžení“ jsou daleko častější rychlé a intenzivní přívalové deště. Všechny tyto změny se týkají každého z nás. Ohroženy jsou nejen lesy či úrodná půda, ale klesá i podzemní voda ve studních.

Jelikož množství, čas ani místo dešťových srážek neovlivníme, je třeba se zaměřit na to, abychom zvýšili schopnost zdejší krajiny poutat a zadržovat vodu. Krajina byla původně plná lesů, mokřadů, tůní a klikatících se řek a potoků. Naši předkové ji pak doplnili malými políčky, pastvinami a rybníky. S poválečným nárůstem zástavby a potřebou intenzivnější zemědělské produkce se ale začaly odvodňovat i pozemky k hospodaření dříve nevhodné – nivní louky, mokřady i prameniště. Z obavy před povodněmi byla voda z krajiny co nejrychleji odváděna – narovnáním a vybetonováním koryt vodních toků. V souvislosti s klimatickou změnou je nyní naším cílem vrátit vodě plochy, kde se přirozeně vyskytovala. A umožnit jí přirozeně se provázat s vegetací v systém zlepšující místní klimatické podmínky. 

Výsledkem projektu s názvem "Podkladová analýza pro následnou realizaci protipovodňových opatření včetně přírodě blízkých protipovodňových opatření v mikroregionu Frýdlantsko" je zpracování návrhu řešení protipovodňové ochrany území v celém frýdlantském výběžku

Zhotovitel: VRV. Webová prezentace studie 

Mapa s výstupy:

Seznam lokalit

Retencí vody v hydrologii a pedologii se rozumí přirozené nebo umělé dočasné zadržení vody v krajině. Tato voda může být dočasně zadržena na povrchu lesního stromoví, travního porostu, křovin, na povrchu půdy, v půdním krytu (tvořeném nadložním humusem a přízemní vegetací), v půdním profilu, v korytě toku, ve vodní nádrži, v suché nádrži, záchytném průlehu, záchytném příkopu, ap. Retence vody je důležitým faktorem pro zachycení srážek a transformaci průtokových, jinak též povodňových vln. Větší retencí vody lze dosáhnout zmenšení okamžitých povodňových průtoků při současném prodloužení doby trvání zvýšených průtoků a v důsledku toho i delší a pravidelnější zásobování odběratelů vodou.

Faktory zlepšující retenci vody půdou jsou zejména kvalitní porost (hustá, souvislá vegetace):

• povrch lesního stromoví (v tropickém pralese, kde se např. díky vyšší vzdušné vlhkosti na povrchu stromů nachází další vegetace, poutá povrch stromů více vody. Odvětráním lesa cestami, likvidací nižších pater vegetace aj. klesá vlhkost lesního klimatu. Vlhkost pak z území odchází i odparem více než z uzavřeného, celistvého pralesa.)
• povrch křovin a vyšších bylin
• povrch travního a jiného půdně pokryvného prostu (mechy, plazivé a nízké rostliny)
• omezení holé půdy (cest, mýtin, polí)

Revitalizace

Revitalizace (z lat. re-, znovu a vitalis, životný, životaschopný) znamená obnovení a oživení. Slovo se nejprve používalo pro obnovu životnosti kulturních menšin, místních tradic a podobně. Dnes se používá ve velmi mnoha, například těchto spojeních:Revitalizace odvodněných ploch – tůně, mokřady, rašeliniště.Revitalizace krajiny – rekultivace, celková obnova a oživení krajiny poškozené lidskou činností (například dolováním) ve všech jejich funkcích.Revitalizace zeleně – omlazení, případně nová výsadba stromů v parcích, omezení asfaltových a betonových ploch a podobně.Revitalizace vodních toků a rybníků – odbahnění, snaha omezit umělé zásahy a obnovit funkce celých ekosystémů.

Zdroj: Wikipedia